5. kapitola

13. 04. 2009 | † 08. 12. 2012 | kód autora: H4B

Tak jsem zase tady :) Po delší odmlce se hlásím s novou kapitolkou :) No a protože tyhle úvodní řeči stejně téměř nikdo nečte, račte se začíst do kapitoly :)


"Pottere?" zavolal ode dveří Snape, zatímco si spěšně oblékal kabát a chystal se na odchod.

"Ano, pane?" přiběhl malý chlapec ze svého pokoje a zvědavě si jej prohlížel.

"Musím teď pracovně do Prasinek, což je vesnice kousek odsud, čeká tam na mě jeden muž, který si bude kupovat mé lektvary, vy tu zůstanete a budete dodržovat naše pravidla, ano?"

"Já tu budu... sám?" zeptal se chlapec nesměle.

"Ne. Tady tento skřítek," ukázal Snape na nedaleko stojícího tvora, kterého si chlapec dosud nevšiml, "vás pohlídá do chvíle, než dorazí Remus."

"Dobře, pane," přikývl chlapec.

"Pravděpodobně se vrátím až pozdě v noci, takže vám přeji příjemný zbytek dne," řekl ještě Severus a odešel.

"Vám taky, pane," odpověděl chlapec směrem k zavřeným dveřím. Poté se otočil a nesměle se usmál na čekajícího bradavického skřítka.

"Jak se jmenuješ?" zeptal se.

"Wimbley, pane," odpovědělo stvoření.

"Já jsem Harry."

"Jistě, pane."

"Můžeš mi říkat Harry."

"Jistě, pane Harry, pane." Chlapec se tiše rozesmál, tihle tvorečkové byli opravdu legrační.

"Co budeme dělat?"

"Pan profesor Snape mi nakázal, abych vás držel dál od jeho pracovny, laboratoře a ložnice."

"Aha," odpověděl Harry, "a co tedy budeme dělat?"

"Pan profesor Snape mi řekl, že si můžete číst nebo kreslit."

"Jak jinak," pousmál se chlapec a zamířil do svého pokoj...

.... Posadil se za stůl a začal si kreslit. Po nějaké době jej to však omrzelo a přemýšlel, co by asi tak mohl dělat dalšího. Zvítězila v něm zvědavost a rozhodl se, že se i přes profesorův zákaz půjde podívat do laboratoře.

"Wimbley?"

"Ano, mladý pane?"

"Mohl bys mi prosím skočit do kuchyně pro nějaký dezert?"

"Ale, pane, já - "

"Budu si tu zatím kreslit, ale chci, abys mi ho připravil sám."

"Ale – "

"Wimbley! Pan profesor se bude zlobit, když mu řeknu, že jsi mi nechtěl připravit dezert," zašeptal chlapec s mírně zlomyslným tónem. Na skřítka to pravděpodobně zapůsobilo, protože se uklonil až k zemi a zamířil ke krbu, kterým se poté pomocí letaxu přenesl do kuchyně. Chlapec rychle seskočil ze židličky a vydal se k pracovně Mistra lektvarů. Ta byla ovšem zamčená.

"Ach jo," povzdechl si chlapec a ještě naposledy se pokusil se dveřmi pohnout. Kouzlit ještě neuměl, ani neměl hůlku, takže mu nezbývalo nic jiného, než si jít dál malovat. Naposledy si pomyslel, že by se strašně rád dostal těmito dveřmi do pracovny a poté dál do laboratoria, a otočil se zpět ke svému pokoji. V tu chvíli dveře mírně klaply a pootevřely se. Harry se otočil, usmál se a vběhl do Snapeovy pracovny. Doufal, že dveře do laboratoře zamčené nebudou, protože vůbec netušil, jak se mu podařilo otevřít ty předchozí. Měl štěstí, laboratoř byla odemčená. Vklouzl dovnitř a zabarikádoval dveře židlí, kterou šikovně zastrčil pod kliku. Ne že by to zabránilo někomu vejít, pro kouzelníky to byla jen malá překážka, ale mohlo je to na moment zdržet.

Chlapec si fascinovaně prohlížel vše, co v laboratoři bylo. Po chvíli popadl kotlík, jednu z učebnic lektvarů, několik přísad, které si pamatoval ze své knížky o lektvarech, a zabral si jeden ze dvou přípravných stolů. Nalistoval jeden z lektvarů, co mu v knize přišel sympatický, a dal se do přípravy. Po několika málo minutách jej vyrušilo volání jeho jména – skřítek se vrátil.

"Ajaj," řekl si chlapec pro sebe a pokračoval v přípravě. Chtěl Snapea překvapit, chtěl mu dokázat, že lektvary jsou jednoduché. Jenže skřítek se vrátil rychleji, než čekal. Ještě chvíli se v klidu věnoval přípravě lektvaru, ale po několika minutách začal někdo silně třást dveřmi od laboratoře.

"Jdi pryč!" zakřičel chlapec a snažil se plně soustředit na lektvar, který právě procházel tou nejkritičtější fází.

"Harry, to jsem já," křičel Remus za dveřmi, "ať už tam děláš cokoliv, okamžitě s tím přestaň a pusť mě dovnitř, nebo budu muset ty dveře vyrazit."

"Já to tu jen dodělám a přijdu!" zakřičel zpět zoufalým hlasem chlapec a stále pečlivě počítal zamíchání.

"Nedáváš mi jinou šanci," slyšel Remuse za dveřmi. Poté muž vyřkl jakési zaklínadlo a Harry si vší silou přál, aby dveře odolaly a Remus se nemohl dostat dovnitř. Prosím, ať ty dveře zůstanou zavřené...

"Co se to sakra děje?" ozvalo se za stále zavřenými dveřmi a Harry si mírně oddechnul. Bylo to podivné, ale dneska se celý den dělo to, co si přál. Skoro jako by kouzlil – jen bez kouzel.

"Lupine, proč jsi jej odtamtud ještě nedostal?" ozval se za dveřmi další hlas. Harry se šíleně polekal, Snapea tu v tuhle chvíli nečekal, a omylem vhodil do kotlíku celý rulík místo rozdrcené čtvrtinky. Kotlík se začal nafukovat. Harry urychleně couval, ale ani tak se nevyhnul obrovskému množství pokaženého lektvaru, který jej zlil od hlavy až k patě.

"Auuu!" zakřičel chlapec bolestí. Celé tělo jej začalo pálit a ozývalo se tiché syčení, jak onen lektvar rozežíral chlapcovo oblečení a kůži.
"Harry!" křičel Remus za dveřmi, zatímco Snape se všemi možnými způsoby snažil dostat dovnitř. Harry se pomalu sunul po podlaze směrem ke dveřím a vzlykal přitom bolestí. Když se k nim konečně dostal, odstrčil židli, kterou je dříve zablokoval, a pověsil se na kliku.

"Nechce se to otevřít," vzlykal chlapec tiše.

"Pottere, musel jste předtím udělat něco, co Lupinovi zabránilo vejít. Myslete!"

"Já si jen přál, aby sem nemohl," odpověděl chlapec plačtiv...


....

"Tak si zkuste přát pravý opak," zakřičel na něj přes dveře Snape. Harry zavřel slzející oči a myslel jen a jen na to, aby se ty dveře otevřely a on byl zachráněn. Netrvalo to dlouho, dveře opravdu tiše klaply a oba muži se vrhli dovnitř.

"Postarej se o tu břečku," řekl Snape Lupinovi, popadl malého chlapce a rychlým tempem vyšel z místnosti. Remus se rozhlédl – všude okolo byly stříkance žlutozelené kapaliny, která rozežírala vše, co jí stálo v cestě. A co to teprve musí působit Harrymu, pomyslel si a mírně se otřásl. Chudák dítě.

Severus zatím spěchal bradavickými chodbami s plačícím chlapcem v náručí.

"Jen klid, Pottere. Už budeme na ošetřovně, madame Pomfreyová vám pomůže."

"To bolí," vzlykalo dítě a pevně svíralo mužův hábit.

"Už jen chvíli," ujistil jej znovu muž právě ve chvíli, kdy vběhl na ošetřovnu.

"Madame Pomfreyová?" zakřičel Snape do ticha ošetřovny. Školní ošetřovatelka ihned vyběhla ze své místnůstky a ukázala Snapeovi, na kterou postel má chlapce položit.

"Co se mu stalo?" zeptala se, když spatřila chlapcův stav.

"Nehoda s lektvarem. Neměl jsem nikde po ruce hojivý balzám a ani nevím, čím se to vlastně polil," odpověděl Severus tónem, který jasně říkal, že se o tom nemíní dál bavit.

"Samozřejmě. Postarám se o něj," řekla popuzeným tónem ošetřovatelka a vyhnala Snapea z ošetřovny. Ten se tedy vrátil do svých pokojů, aby zkontroloval, jak si Lupin poradil se zbytky onoho lektvaru. Vešel do laboratoře a spatřil Remuse sedícího na jedné z židliček.

"Jak mu je?" vyhrkl ihned vlkodlak.

"Bude v pořádku, Pomfreyová se o něj postará. Přišel jsi na to, co tu vařil?"

"Ne," zakroutil druhý muž hlavou, "učebnici rozežrala ta břečka a podle vzhledu si ani nedokážu tipnout, co by to mohlo být."

"Ukaž mi to," natáhl se Severus pro vzorek, který Remus uschoval do odolné lahvičky. Lupin mu ho beze slova podal.

"Vypadá to jako... ale to není možné. Nemohl se dostat tak daleko. Vždyť neměl ještě ani jedinou hodinu lektvarů," mumlal si pro sebe Severus a zkoumavě se mračil na tekutinu uvnitř lahvičky.

"Co to je, Severusi?"

"Nejsem si zcela jist, ale vypadá to jako Lektvar zapomnění přesně tři fáze před dokončením."

"Co to dokáže?"

"Pomocí tohoto lektvaru můžeš zapomenout na velký úsek tvého života. Podle přísad a jejich množství je určena délka období, které zapomeneš, a také to, odkdy mají být vzpomínky zapomenuty – zda to mají být poslední tři měsíce či prvních pět let."

"A Harry..."

"Připravil takovou směs, po jejíž požití by zapomněl celé svoje dětství. Jen nechápu, jak to mohl zvládnout. Tenhle lektvar je sice poměrně rychlý na přípravu, ale velice složitý a ošemetný. Zdá se, že prošel tou nejkritičtější fází, takže pokud bychom jej nevyrušili, pravděpodobně by lektvar dovedl do zdárného konce. Což je na druhou stranu nemožné, protože prozatím neměl žádné hodiny lektvarů, je to malý jedenáctiletý kluk a tento lektvar se probírá, a to jen okrajově, v průběhu pátého ročníku."

"Asi máme co dočinění se zázračným dítětem," usmál se Remus.

"No jistě, je to přece syn Pottera, to byla inteligence sama," odfrkl Snape, otočil se na podpatku a vydal se zpět do nemocničního křídla. Tomuhle prostě musí přijít na kloub.

 

+++

 

Další kapitola zde 

 

Zobrazit další články tohoto autora

Související články

Copyright © 2008-2018 Hups.cz. Všechna práva vyhrazena.